pátek 12. února 2010

Optimistic?

Be je velmi šikovná. Nelelkovala a za dnešní odpoledne/podvečer stihla uklidit a přeorganizovat si pokoj. Dobrá, budu upřímná, nemám vytřenou podlahu. Ale to je detail a činnost trvající sotva dvacet minut (jo, je to tady prťavý), hlavní je, že jsem zvládla věc zabírající dva dny pouze za jedno odpoledne. Mám pocit, že jsem machr a odměňuju se sýrovými roládkami od mamky.
Dokonce ani ta návštěva IKEA nebyla tak nutná, jednu takovou krabici rodiče uchovávali v komoře... Je sice menší a obyčejnější, než jsem si představovala, ale zatím stačí.

Měli jsme jet o víkendu na Letňany, asi z toho sejde, protože mužské části rodiny (tzn. táta a brácha) se nikam nechce. :/

No, dnešek měl být prvním optimistckým dnem evr, prostě dnem, kdy do nikoho nebudu rýpat, nebudu si stěžovat a nechám si sarkasmy od cesty.
Já nevím, v co věříte vy. Někdo věří v osud, někdo v Boha, někdo zas na to, že život je série náhod. Můj život je série nešťastných náhod, můj osud se rozhodl, že bude černý a pesimistický a Bůh má zjevně slabost pro škodolibé vtipy. Nevěřím ani v jedno. Já věřím jen ve svou nebetyčnou, nekončící a stálou smůlu.
Pozitivní dnešek začal tak, že se mi ráno povedlo na dvacet minut usnout. Byla jsme tedy mírně ve skluzu, makala jsem jako o život a stejně jsem pak jen bezmocně koukala u kraje silnice, jak autobus odjíždí. No nic, přišla jsem o čtvrt hodiny později.
Byla biologie, zkoumali jsme pod mikroskopem buchanky a perloočky. Nesnáším tyhlety malý fujtajbly, mně úplně stačí naivní (ne)vědomí o tom, že jsou to divné oranžové tečky.
Pokračovalo to tím, že si mě k sobě o hodině němčiny zavolala matikářka/zástupkyně. Šlo jen o známku z písemky, ale příšerně jsem se lekla, že se děje něco hroznýho...
Dále zeměpis, kde jsme začali brát Afriku. Celá hodina se nesla ve znamení ženské obřízky. Proč, kde, jak... uá, fuj.
A po nechutném zeměpise následovala chemie a písemka z celé anorganiky. Veselost.
Takže mi odpustíme, že jsem byla většinu část dne jako obvykle, to se prostě nedalo.

Pokud zítra nepojedeme do těch Letňan, hodlám být doma a lůzřit. To znamená - budu hrát hry, civět na seriály, žrát sladký, vytřu si tu blbou podlahu a naučím se pár znaků. Připadá mi, že se učím samá pro začátek nedůležitá slova... Jenže nějak nemůžu přijít na ty důležitá... Vím, jak se ukáže "dobrý" a "řídit".
To je plus, no řekněte, kdo z vás to má? :D
Mohla bych se naučit "Já jsme ale blbá, to snad není možný!", to používám bohužel velmi často...

1 komentář:

  1. Asi nemám zrovna právo komentovat to, ale chtěla bych Ti jen říct, že mě to hodně zaujalo a nemohla sem se odtrhnout :) Uplně mě to uhranulo a tak jsem pročetla co se dalo na těchto stránkách :)

    OdpovědětVymazat