- taktní („Máš jenom jedno dlouhý obočí. Sorry, někdo ti to říct musel.“),
- královna flirtu („Jsi úžasná.“ „Nó, jak zácpa!“),
- skvělá v přijímání lichotek („Sluší ti to.“ - „Já vim.“),
- skvělá i v jejich rozdávání („Má hnusný nohy, vypadá jak něco rozplizlýho na dvou párátkách.“),
- sdílná („To je moje, neber si tak velkej kus!“),
- sebekritická („Jsem debil. Ale sluší mi to.“),
- starostlivá („Né, v dešti se pod strom nemá chodit, umřu!“ – „To platí jenom za bouřky…“),
- nesobecká („To moje je horší, protože se to stalo mně.“),
- zaujatá světem kolem mě („Na FB mi cpou, ať si přidám do přátel Chodúra…“ - „To je někdo z naší školy?“),
- dárkyně dobrých rad („Tak mu napiš, ať si třeba nasere do hrníčku, když je tak chytrej! To pomůže!“),
- milá („Potřebuje tyčí přes ksicht.“),
- přejícná („Ten už tu svojí taky nemá…“ - „Ani nevim, že nějakou měl, ale dobře mu tak!“),
- pokorná („Za odměnu si každý z vás, kdo nám něco pošle, může (ale nemusí) vyžádat pusu od libovolného člena kapely na libovolném koncertě!“ - „To je výhra teda.“),
- posedlá homosexuály („Ale on není teplej, už jsem se ho ptala. Několikrát. A pokaždý z toho byl chudák na prášky.“),
- logicky uvažující („Já vim, že se to tim posere ještě víc, ale už jsem se rozhodla, že to udělám, tak to udělám a bude to!“)
- a cynická („Dobloůůů Miláčkůů :P ♥ Krásně se vyspinkej ♥ :** Miluju těěěěě ♥ ♥ ♥“ - „Chybělo málo a pozvracela jsem se. A teď to myslim vážně, žádný prázdný slova. Úplně jsem ten dort z odpoledne cejtila tam, kde žádnej dort bejt nemá, když ho zrovna nejim! Jestli někdy budu takhle vrkat, máš právo vzít palici a umlátit mě s ní k smrti.“)
Hrozně ráda píšu o sobě. Ne snad, že by na mě bylo něco zajímavýho nebo že bych vedla tak hrozně vzrušující život, že by byl hřích ho nezaznamenat. Spíš naopak. Pokud si čas od času připadáte jako největší lůzři na světě, jsem člověk, co vás z toho dostane, protože nic nepotěší víc než cizí neštěstí.
No, kam tímhle pseudo úvodem vlastně mířim… Pokud jste na mym blogu poprvé a řikáte si „Wtf, co je tohleto za člověka?!“, tak tady najdete odpověď. Pokud sem chodíte třeba častěji, tak díky, díky, díky, zasloužíte bonbóny, obdiv, objetí nebo cokoliv, co chcete (a to i v případě, že si sem chodíte zvedat sebevědomí, jen do toho :D).
No, hm, tady na blogu jsem Be (to je hrozně geniální a úžasná zkratka ze slova „Broken“, což je přezdívka, kterou jsem používala v minulosti dost dlouhou dobu, ale pak mi přišla tak zoufale depresivní, až mi bylo trapně), ale ve skutečnosti se jmenuju Eliška. Ostatní mi řikaj tak, jak chtějí oni, nijak to neřešim, z původní nesnášenlivosti mýho jména jsem přešla k smířený apatii. Jestli ale něco nesnášim, tak je to oslovení „Elo“ nebo podobný, protože Ela je přece úplně jiný jméno.
Je mi tolik, kolik mi je. Nemá cenu sem psát svůj věk, protože jak dny plynou, já jsem starší a nerada bych se tu nějak omlazovala. Stačí, že vypadám na 14. Ale narodila jsem se 24. srpna 1992, tak počítejte…
Můj největší koníček je hudba. Dokážu trávit hodiny prohlížením starých Filterů a všelijakých internetových stránek zaměřených na hudbu. Nemám ráda škatulkování a takhle to mám i s hudbou. Miluju elektro stejně moc jako rock, dám si house, pop, nu rave, blues, alternativu, punk, hip hop, retro, soul i trip hop. Jasně, zní to trochu nevyrovnaně nebo hloupě, však taky neposlouchám úplně všechno z uvedenejch žánrů, jsem příšerně vybíravá. Nesnášim větu „Poslouchám to, co je v rádiu.“, hlavně teda od lidí, co vykřikujou, jak moc hudbu milujou a jak jí žijou. Sorry, ale jestli hudbou žije holka, co přijde domů, zapne Evropu 2 a vypne, až když jde spát, co pak dělám já?
Protože jsem nešika a antitalent úplně na všechno, neumim na nic hrát. Neumim ani zpívat, takže jsem vyloženě jenom konzument. Naštěstí. Nedokážu si představit to zklamání, kdy bych zjistila, že sice umim poslouchat a kritizovat, ale sama nic složit neumim. Hele, vyznat se v tom přehršelu kapel taky není dvakrát lehký, ok? :D
Pak mě taky baví psát, ale od tý doby, co jsem na gymplu, jsem nenapsala nic, co by stálo za řeč. Nemám nápady a připadám si hrozně dutá.
Dál mě baví móda. Samozřejmě, vždyť jsem holka. -.- :D
Dřív jsem do toho tak nebyla, připadalo mi to hrozně povrchní a prázdný. Nejsem žádná módní oběť, ani nepláču po hadech od Chanelu. Jenom prostě zastávám názor, že když vás někdo vidí poprvý v životě, soudí podle vzhledu. Všichni to dělaj. A kdo tvrdí, že ne, tak lže a soudí ze všech nejvíc. :D
Navíc, proč se trochu nestarat o to, jak člověk vypadá? Přece jenom… sedící šortky, pěkný tričko a vhodně vybraná obuv působí úplně jinak než pytlovitý šortky, vyrudlý tričko a fusekle v sandálech. Líp.
Dřív jsem fakt hodně četla, byla jsem schopná přečíst 40 knížek za měsíc. Pak nastal dost útlum (díky, gymple, úplně popíráš mojí osobnost!) a v poslední době se zase snažim číst. A baví mě King, Poe, Wilde a MacDonaldová.
No, hm, moje oblíbený barvy jsou černá, šedá a bílá, chutnají mi nejvíc švédský masový kuličky a čokoláda, ráda piju Red Bull, Coca Colu Zero a Frisco, jsem závislá na civilizaci a nesnášim hnusný, protivný lidi, co si myslej, jak nejsou skvělý. Mám strach z většiny zvířat, neumim běhat a celkově jsem člověk velmi k ničemu. Pozitivní je, že v bytí k ničemu jsem nejlepší.
Žádné komentáře:
Okomentovat