For The Masses se vydralo na pulty (všech normálních) obchodů 25. ledna 2010. Klasicky jsem si ho sehnala ještě ten den, těšila jsem se snad tři týdny dopředu. Když jsem cpala jednotlivé písničky do WMP, hlodaly mě pochybnosti - Co když mě zklamou jako Placebo? Co když to těšení za to nestálo? A co si budeme nalhávat, jejich debut klidně mohl být lepší... No, pak jsem konečně klikla na "přehrát" a čekala, co bude dál.
Uvítala mě písnička Rebith znící dost temně. Zároveň to v sobě mělo jakýsi příslib. Be, tady se ještě něco bude dít. A dělo se. Spodní čelist mi klesla kamsi dolů úplně dolů (možná o ni zakopávali v Číně) a zůstala tam, dokud celé CD neskončilo.
Má to neskutečnou energii. Porazí vás to do křesla a hned vás to donutí vstát, protože při něčem takovém prostě nemůžete dřepět na zadku.
Oproti prvnímu albu je tohle temnější, rychlejší, dynamičtější a mnohem víc navozuje závislost. Nečekaně vás to na začátku chytne a na konci pak prudce odhodí.
Texty hrozně návykové, když se dostatečně nebráníte (a proč byste to taky dělali, že jo), klidně se může stát, že vám vrostou do mozku.
Na internetu moc českých recenzí nenajdete, popravdě jsem našla dvě. Jednu tak hnusnou a lživou (ta slečna/paní, co ji psala, zjevně absolutně nepochopila, že Hadouken! jsou tu v prvé řadě pro zábavu), že to dál nejde a jednu kratičkou na www.newmusic.cz.
"Co říct o téhle navoněné zdechlině, která se zrodila toho bájného sedmého roku, kdy někdo vypustil z úst to ošklivé slovo „nurave“, a která pak do světa vypustila slaboučkou prvotinu Music For An Accelerated Culture? Asi radši nic moc. For The Masses je cheesy jak sviňa a při jeho poslechu mám neskonale trapné pocity, které musí člověk mít, když vidí jak na ně paří přiopilí britští adolescenti."
Argh, vždycky, když si to přečtu, se naštvu a jediná reakce, která mě napadá, je jedno sprosté slovo. Jenže kdo sprostá slova používá jako argumenty, toho je mi líto, protože je ubohý.
Takže se pokusím uklidnit a neposlouchat lidi, co zjevně nepoznají, když jim někdo něco dobrýho strčí přímo před ksicht.
Nesnášet nu rave je ubohá póza, nu rave neexistuje. Všechny kapely, které ho dle novinářů ztělesňují, se od něj distancují. Jak může existovat hudební styl, který nikdo nehraje? A proč zrovna Hadouken! cpát do nu rave, když snad každý slyší, že je to elektro/grime/indie??
Žádné komentáře:
Okomentovat