Už čtvrtým týdnem mám černé nehty.
Poslouchám stále temnější a temnější hudbu.
Oblékám se převážně do černé víc než obvykle.
Mám pocit, že na ničem nezáleží.
Koupila jsem si černou tužku na oči, kterou stejně asi ani nepoužiju.
Poslouchám IamX a všechny tyhle věci si uvědomuju. Je mi mizerně.
Tím nemyslím bolest hlavy, pálení v krku a slušný rozjezd na rýmu. Je mi smutno a jsem naštvaná. Nechci tady být. Chci jet někam, kde se k sobě lidi chovají jako lidi. Ne jako hovada, co vám svým plechovým vozítkem voserou auto a pak odjedou, ne jako hovada, co se narvou do škvíry, kudy potřebuje projít spousta dalších lidí, a odmítají uhnout, ne jako hovada, co ví všechno nejlíp a pak se jen diví.
Chci do Švédska. Hrozně moc. Potřebuju odtud vypadnout a pár hodin v Německu prostě dlouhodobě nestačí. Nesnáším to tu, protože neexistuje nic, co by na tomhle panoptiku bylo lákavé.
Paroubkův prasečí ksicht a jeho vůle narvat prachy lidem, co je nezaslouží?
Balík Topolánek, co se chová a mluví jak Jarda z devítky?
Špinavá města?
Příroda, o kterou se nikdo nestará?
To, jak si každý neustále potřebuje dokazovat, že na něco má a že je frajer, aniž by si uvědomoval, jak ubohý ve skutečnosti je?
To, jak má každý tendenci všechno odsoudit dřív, než se o tom dozví všechna fakta?
Celé Česko je v podstatě vesnice. Pokud chcete něčeho dosáhnout, musíte mít kámoše na těch správných místech, ale nesmíte se divit, když vás voserou, protože jiný kamarád jim nabídl něco lepšího.
Hnus, hnus, hnus.
Žádné komentáře:
Okomentovat