Pořád u mě převládá období Crystal Castles. A víte, co je na nich nejlepší? Můžete při nich depkařit, relaxovat, mít apatii, být veselí... a přitom vás to pořád baví, pořád vám připadá, že se ta hudba hodí. No není umění tohle udělat? Jasně, já vim, melu pitominy.
Zjistila jsem, že mě momentálně neskutečně baví můj život. Crystal Castles, kamarádi, černá tužka, kamarádi, černý legíny, smích, šedej lak na nehty...
Nevim, co chci. Spousta věcí mě prostě nezajímá. Škola hnus a hrůza, kupí se mi blbý známky a pomalu přichází červen. And I don't fuckin' care.
Nikdy jsem nechtěla bejt někdo, kdo neví, co chce. Vždycky jsem chtěla mít nějakej cíl, nějakej bod v daleký budoucnosti, ke kterýmu budu postupně směřovat. Teď mi připadá, jako kdyby mojí budoucnost někdo polil vodou. Je to rozmazaný, nejasný, barvy jsou smíchaný a celý je to dobrý akorát tak na to, abych to zmuchlala, hodila do koše, vzala novej papír a začla znova kreslit. A tentokrát něčim, co voda nezničí.
Jo, jednou si sednu a načrtnu si budoucnost. Aspoň zhruba. Pro začátek bych si třeba mohla vybrat předměty, ze kterých budu maturovat. Nebo knížky z povinný četby, co si přečtu. Nebo třeba kam půjdu na vejšku. Prostě něco, mít aspoň maličký něco.
Jediný, co chci, je pryč z ČR. Jediná věc, která se dá z toho politýho papíru vyčíst.
Hm, mám takovej pocit, že jsem asi divná, ale nevadí. Normální lidi jsou... moc normální.
Crystal Castles. Enter Shikari. Yuksek featuring Amanda Blank. Robots In Disguise. White Lies.
Můj playlist. Asi někde nastal error. Nevadí.
Mám dobrou náladu. Neskutečně.
Hm. Na Čarodějnice jdu do Letního kina. Nemám nejmenší tušení, co tam budu dělat, ale budou tam lidi, který mám ráda, a to stačí. Neasy. Nemůžu se zbavit pocitu, že tam budou hrát hip hop. :D Takže nahodim "indý luk" se spoustou černý. Prostě jenom tak, pro sebe, vim, že to absolutně nikdo nebude řešit, ale mě to potěší. :D
Nesnášim, když si připadám jako svině za něco, co jsem neprovedla. Za něco, za co nemůžu. Prostě je to tak, deal with it!
To je asi jedinej vroubek. Right now.
Sákra, v L Wordu jsem postupně došla k pátý řadě... Zapomněla jsem, jak je v ní Shane sexy, awwr. ♥ :D
úterý 27. dubna 2010
čtvrtek 22. dubna 2010
you still love him but she does too she'll take him far away from you
Dnešek byl divnej. Negativní. Černej. Crystal Castles a "you still love him" od White Lies. Roztržený džíny. Ani kousínek černý tužky na obličeji. Hnusný vlasy. A jahodovej čaj.
Bondage Fairies - Gay Wedding
Here we are, dear old friend. You and I drunk again.
...You still love him but she does too, she'll take him far away from you... ♥
Nic se neděje. Je mi pořád zima a moje plány se zaměstnáváním se ztroskotaly, fakt dík.
Vidim to na Zoufalý manželky. A další jahodovej čaj.
Vidim to na Zoufalý manželky. A další jahodovej čaj.
You're late for tea, Alice...
A protože jsem ty dny a písničky nějak nezvládla, protože jsem lempl lemra líná zapomnětlivá, udělám to teď a rovnou...
Day 01 - Your favorite song
Napsat JEDNU oblíbenou písničku je stejný, jako když se zeptáte mámy, jestli má radši vás nebo bráchu. Nakonec jsem si vybrala úplně hrozně známou Lux Aeterna (Requiem For a Dream, víme?), protože mě dostane vždycky a za každých okolností. Je úžasná.
Day 02 - A song that makes you happy
Původně jsem chtěla napsat Justice nebo Lily Allen. Pak mě ale napadla tahle nakopávačka. To slyšim a chce se mi něco rozkopnout a celkově se tak nějak víc rozproudim. Pamatuju se, když jsme to slyšela poprvý v trolejbuse a musela jsem si kopnout do sedačky přede mnou, abych nezačala křičet. Nevim, jestli je to zrovna "happy"....
Day 03 - A song that makes you sad
Text, melodie... Je spousta písniček, ze kterých je mi smutno, ale teď mě prostě napadla tahle...
Day 04 - A song that reminds you of someone
:)
Day 05 - A song that reminds of you of somewhere
Švédsko. Když jsme byli minulý léto ve Švédsku, téměř neustále jsem poslouchala Gossip. A tuhle písničku obzvlášť. ♥
Day 06 - A song that reminds you of a certain event
Koncert Placebo v Drážďanech. Touhle písničkou to začalo. Pomalej začátek a rychlej konec. A konečně na vlastní oči vidět člověka, co mě tolik nevědomky ovlivnil. Ve vzduchu bylo kouzlo, fakt bylo... Baby, did you forget to take your meds?
Day 07 - A song that you can dance to
Do what I want cause I can and if I don't - because I wanna!
Day 08 - A song that makes you fall asleep
Klidná melodie, příjemnej hlas a text, kterej prostě svádí k tomu, aby si člověk lehl, spal a už se neprobudil. If I could sleep forever, I could forget about everything...
Day 09 - A song from your favorite band
Nemám vyloženě oblíbenou skupinu. Vždycky mám jenom určitá období. Teď zrovna Crystal Castles. Takže Doe Deer.
Day 10 - A song that no one would expect you to love
Podobný věci mě většinou nebaví, ale tohle jo. A původní Everyone Nose od NERD je úžasný taky.
Day 11 - A song that describes you
Vybrat něco sem mi trvalo pěkně dlouho... Protože jsem natolik divnej člověk, že prostě neexistuje písnička, která by mě uspokojivě vystihla. Textově asi tohle... Těžko říct.
Day 12 - A song from your favorite album
Protože We Want War už jsem sem už dávala.
Day 13 - A song that you listen to when you’re angry
Člověka to vždycky tak pěkně nakopne. A textem uchlácholí.
Day 14 - A song that you listen to when you’re happy
:)
Day 15 - A song that you listen to when you’re sad
...How could you be so heartless?....
Day 16 - A song that you want to play at your wedding
Nehodlám se vdávat...Bondage Fairies - Gay Wedding
Day 17 - A song that you want to play at your funeral
To je mi jedno, neuslyšim to a stejně už to neovlivnim.Day 18 - A song that makes you laugh
Stephen Lynch - If I Were GayHere we are, dear old friend. You and I drunk again.
Day 19 - Your favorite song at this time last year
Asi teda.
středa 21. dubna 2010
she's the one who brings me to life, when i stab her with my hunting knife
Jsem dlouho zas nepsala, i když jsem tvrdila, že psát budu. Já ani nevim, jestli sem vůbec někdo chodí. Ale teď prostě potřebuju psát, protože prostě vždycky všechno neřešitelný řešim psaním.
Já vlastně ani nemusim psát o daný věci, stačí, když píšu. Jsem labilní. No neva.
Měla jsem se dobře, pak zas blbě, pak zas dobře, teď zas... no, divně a blbě. No neva.
Momentálně jsem posedlá Crystal Castles, staršíma řadama L Wordu (Kde byla Jenny totálně vypsychařená, psala úžasně divně, lezl mi z ní mráz po zádech...), svojí novou černou tužkou na oči a Alenkou v říši divů (nemyslim jenom tu novou verzi, co je v kinech, miluju i tu kreslenou od Dineyho z roku 1951...).
Poslední dobou mě hrozně přitahuje všechno tohle divný a tmavý a těžko vysvětlitelný. Věci, ze kterých mám neurčitej strach, divnej pocit... Právě proto asi poslouchám tu divnou, chaotickou hudbu Crystal Castles, šeptám si jejich divný texty, proto si pořád dokolečka sjíždím scény z L Wordu, kde Jenny za doprovodu vážně zneklidňující a divný hudby píše svoje divný a zneklidňující příběhy (mám soundtrack a je úplně úžasný to poslouchat a psát u toho... napadají mě divný věci, prostě vrstvim slova, něco se jeví a je to tak... zvláštní a osvobozující...), proto jsem si dneska vzala svoje roztrhlý džíny a plánuju je i na další dny (připomínají mi Crystal Castles, nevim proč...), proto koukám na Alenku a řikám si, že mojí nejoblíbenější pohádku napsal věčně zhulenej chlápek (a představuju si, že byl na tom podobně jako Jenny...), proto se mi tolik chce číst Poe a Wilde...
Stýská se mi. Neuvěřitelně se mi stýská... Jenže...
Můžu bejt dětinská a koukat na kreslenou Alenku v říši divů, můžu bejt dětinská a pít čaj z hrnku s Medvídkem Pú, můžu bejt dětinská a smát se kravinám.
V tomhle ale musim bejt rozumná. Navzdory stýskání a pocitu prázdna to nechat tak, jak to teď je. Ignorovat. Zaplácat pocit prázdna. Zaměstnávat se tisícem věcí. Nemyslet.
Who am I kidding !? Nefunguje to.
Nejúžasnější. Vokál od Sigur Rós, se kterým si pohráli Crystal Castles a udělali z toho tohle. Skvost, co musim slyšet minimálně 10× za den. Něco, co hudebně tak úžasně vystihuje mojí náladu, že mě absolutně nezajímá text...
Jsem blbá a naivní. Zapamatujme si to. Abysme mi to mohli omlátit o hlavu, až zase spadnu tvrdě na držku z mýho obláčku naivity a debility. Fakt tvrdě. Do krve.
Jsi blbá a naivní, Be, náplasti jsou v lékarničce!
Já vlastně ani nemusim psát o daný věci, stačí, když píšu. Jsem labilní. No neva.
Měla jsem se dobře, pak zas blbě, pak zas dobře, teď zas... no, divně a blbě. No neva.
Momentálně jsem posedlá Crystal Castles, staršíma řadama L Wordu (Kde byla Jenny totálně vypsychařená, psala úžasně divně, lezl mi z ní mráz po zádech...), svojí novou černou tužkou na oči a Alenkou v říši divů (nemyslim jenom tu novou verzi, co je v kinech, miluju i tu kreslenou od Dineyho z roku 1951...).
Poslední dobou mě hrozně přitahuje všechno tohle divný a tmavý a těžko vysvětlitelný. Věci, ze kterých mám neurčitej strach, divnej pocit... Právě proto asi poslouchám tu divnou, chaotickou hudbu Crystal Castles, šeptám si jejich divný texty, proto si pořád dokolečka sjíždím scény z L Wordu, kde Jenny za doprovodu vážně zneklidňující a divný hudby píše svoje divný a zneklidňující příběhy (mám soundtrack a je úplně úžasný to poslouchat a psát u toho... napadají mě divný věci, prostě vrstvim slova, něco se jeví a je to tak... zvláštní a osvobozující...), proto jsem si dneska vzala svoje roztrhlý džíny a plánuju je i na další dny (připomínají mi Crystal Castles, nevim proč...), proto koukám na Alenku a řikám si, že mojí nejoblíbenější pohádku napsal věčně zhulenej chlápek (a představuju si, že byl na tom podobně jako Jenny...), proto se mi tolik chce číst Poe a Wilde...
Stýská se mi. Neuvěřitelně se mi stýská... Jenže...
Můžu bejt dětinská a koukat na kreslenou Alenku v říši divů, můžu bejt dětinská a pít čaj z hrnku s Medvídkem Pú, můžu bejt dětinská a smát se kravinám.
V tomhle ale musim bejt rozumná. Navzdory stýskání a pocitu prázdna to nechat tak, jak to teď je. Ignorovat. Zaplácat pocit prázdna. Zaměstnávat se tisícem věcí. Nemyslet.
Who am I kidding !? Nefunguje to.
Nejúžasnější. Vokál od Sigur Rós, se kterým si pohráli Crystal Castles a udělali z toho tohle. Skvost, co musim slyšet minimálně 10× za den. Něco, co hudebně tak úžasně vystihuje mojí náladu, že mě absolutně nezajímá text...
Jsem blbá a naivní. Zapamatujme si to. Abysme mi to mohli omlátit o hlavu, až zase spadnu tvrdě na držku z mýho obláčku naivity a debility. Fakt tvrdě. Do krve.
Jsi blbá a naivní, Be, náplasti jsou v lékarničce!
neděle 4. dubna 2010
Apatie.
Neskutečně se nudim, takže mě napadlo zase jednou napsat na blog.
Potíž je, že už několik minut civim na editor a prostě nevim. Nevim, co psát, protože mě nic nenapadá, protože se zrovna nacházim v jakési bublině plné apatie... a protože píšu jako prase.
Mám nový boty. Oxfordky. Místo těch lodiček. Přesně tak, jak jsem čekala, že to bude... Skončila jsem jinak, než jsem si původně plánovala, ale i tak jsem neskutečně spokojená. (Pro ty, co nevědí, jak oxfordky vypadají - tady. Sice to nejsou přesně ty samý, ale nebudeme puntičkáři...)
Mám nový CD. Music For Men od Gossip. Aspoň to CéDéčko jsem si koupila, když už tady nebudu na jejich koncert...
Gossip tady jsou 26. 6. Tady. V Praze. Kde bude tou dobou Be? No, milijón (přeháníme...) kilometrů daleko, kdesi na Krétě... Sice mě teda dost štve, že neuvidim Beth & spol., ale tak Kréta... Dovolená, moře, písek, můj žlutej deštník (přísahám, že jsem ho dostala dřív, než jsem znala How I Met Your Mother a tim pádem i celou symboliku "Žlutej deštník = Ted + Budoucí matka jeho dětí"), snaha se domluvit, relativní klid (Co to žvanim?? Brácha přece jede taky...) a krém s faktorem padesát (minimálně!!)... Bude to fajn. Mohlo by.
Zmatek nad zmatek.
Připadám si stejně jako člověk, co se topí v písku. Čím víc se snaží dostat ven, tím spíš ho to vcucává, tím rychleji umírá...
Čím víc se rochňám v apatii, tim spíš na mě jde depka. Když budu smutná, bude to v háji. Nechci bejt smutná a pak labilně brečet nad tím, že nemůžu najít drát na mp4, abych ji mohla připojít k počítači, protože si tam chci přehrát jednu blbou písničku...
Nejlepší lék proti smutku je něco dělat. Prej. Je fakt, že když civim do stropu a po miliontý poslouchám Love Lockdown, je mi hůř, než když hraju hru a nic neposlouchám... a rozčiluju se, protože mi to nejde. Jak to bylo? "Štěstí ve hře, neštěstí v lásce"? Nebo naopak? A na co se tim zabejvat, když to stejně na mě neplatí?
Chci bejt cvok, co je v ústavu. Mít svoje rituály a z těch bejt šťastná. Fakt, že mi to nikdo nepřeruší, protože nechtějí, abych se rozzuřila. Mít svoje zájmy, ať sebedivnější, a věnovat se jim... Mít neskutečnou radost z hloupůstek, kterých si normálně nikdo nevšimne... Jasně, jasně, naivní Be si to zase představuje jako Hurvínek válku...
Na spoustě blogů jsem našla tohle:
Day 01 - Your favorite song
Day 02 - A song that makes you happy
Day 03 - A song that makes you sad
Day 04 - A song that reminds you of someone
Day 05 - A song that reminds of you of somewhere
Day 06 - A song that reminds you of a certain event
Day 07 - A song that you can dance to
Day 08 - A song that makes you fall asleep
Day 09 - A song from your favorite band
Day 10 - A song that no one would expect you to love
Day 11 - A song that describes you
Day 12 - A song from your favorite album
Day 13 - A song that you listen to when you’re angry
Day 14 - A song that you listen to when you’re happy
Day 15 - A song that you listen to when you’re sad
Day 16 - A song that you want to play at your wedding
Day 17 - A song that you want to play at your funeral
Day 18 - A song that makes you laugh
Day 19 - Your favorite song at this time last year
Takže se nenápadně hodlám zapojit. Protože jakmile něco souvisí s hudbou, hned se tam musim nacpat a začít chmatat.
A hezky od zejtřka.
Sama jsem zvědavá, jak dlouho mi to vydrží.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)