There's ghost in me who wants to say I'm sorry. It doesn't mean I'm sorry.

Asi jsem cynik, obrázek, kterej mě má chránit před nemocema (mluvila jsem o něm ve starším postu), nyní slouží jako záložka do Deníku Bridget Jones.

Uvažuju, že si zrušim profil na FB. Ptám se sama sebe, na co ho mám. Jo, asi by mě mělo zajímat, že Anička Anýýýýsek Novákůůů se dala po čtvrtý zase dohromady s Pepou Namakanym Doležalem a na potvrzení jejich hluboký, nekonečný lásky mi přímo do ksichtu naservírujou padesát téměř identických fotek, kterak se navzájem olizujou někde venku na trávě. Dál by mě asi mělo zajímat, že Danča Ujetá ッ byla včera na šílený kalbě, dneska vstala ve čtyři odpoledne a je jí šíííííleně blbě, vole XDDDDDDDDDDD, že Peťánek Králíků měl k obědu rybu a že Zuzanka KůlHolčina Zímová jde odpoledne ven s těma svejma zlatama :-**************************. No, kupodivu je mi to úplně u prdele. Kdybych měla vyházet ze svých "přátel" všechny, co mě nazajímají, zbylo by mi tam snad pět, šest lidí.
A mně je jasný, že Haničku Honzíka Němečkovou nezajímaj hlášky z Will & Grace, že jsem na tumblr, Dan Le Sac vs Scroobius Pip a děsně chytrý citace něčeho, co jsem kde četla, zaslechla, viděla nebo řekla. Tak si řikám, proč si dělat násilí.
Na to, abych se pochlubila, co zrovna dělám, mám Twitter, na další podobný Tumblr, na vykecávání Blogger... Tak na co FB?
A přestaňte mě laskavě srát s článkama, že FB není bezpečnej. No není, když si půlka lidí nenastaví soukromí a pak jim každej může čumět na zeď i na fotky. A když téměř každej používá úplně zbytečný aplikace o ničem, co taky soukromí narušujou... ale oni vám to tam napíšou, ne že ne. Oni napíšou, že budou mít přístup ke všemu, jenže to vyžaduje čtení a to je asi moc práce...

Čtu Hořké zrání Adriana Molea, ale nic mi to nepřináší, protože mám moc mizernou náladu. Čtu Lady Fuckingham a obdivuju Wildea.
Viděla jsem Knocked Up a celej film přemejšlela nad tim, že Ben si žil svůj veselej nezávaznej život, pak mu do cesty přišla hezká holka, co s nim omylem otěhotněla, rozhodla si to nechat a hned po něm aktivně začala požadovat, aby vyzrál, dospěl, našel si práci, přestal dělat tohle a začal dělat tohle... Prostě aby popřel všechno, čím do tý doby byl. Špatný. Ale vtipy fajn.
"I don't fucking like hospitals."
"I know but Jonah, this is beautiful. I just think you need to relax and embrace beauty of another life joining our gang. We're having a baby. We are having a baby!"
"I'm not having shit besides fucking panic attack. There's probably fucking room back there full of dead bodies. You guys wanna be here when it rolls out and fucking coughs malaria into our face?!"
A taky jsem viděla film Adam. Jednoduchej příběh o tom, jak kluk potká holku. S tim rozdílem, že kluk má Aspergerův syndrom. Krásný. :)

Neskutečně mě baví Tumblr.
A je mi smutno. Moc smutno.
A nemám nikoho, kdo by mě vyslechl. Koho by to zajímalo.
A stejská se mi. A ptám se sama sebe, jestli se tomu člověku, po kterym se mi stejská, po mně stejská taky nebo je rád, že má konečně klid.

Quckie.

Jsem na tumblr.

Ale blogu zůstanu věrná. :)

No disrespect, but we left a lot of people upset.

Minulý dny jsem trávila převážně tim, že jsem myslela na svoje nadcházející osmnáctiny. No, chtěla jsem se sejít s nejbližšíma kamarádama, někam si sednout, povídat si s nima a prostě... bejt v klidu, konečně mít aspoň trochu normální narozeniny, protože za ty roky si je zasloužim (houf příbuzenstva, co mi akorát sní dort a dvě smsky... ehem).

Nevěděla jsem místo, datum, čas, náplň...

A když jsem si to konečně jednou všechno jakž takž naplánovala a mohla přejít k tomu důležitýmu, tzn. co na sebe (jsem gay).... booom.

Tahle nechce to a to, tahle nechce to a to, tenhle nechce to a to a já nejsem Santa Claus, abych sledovala, jaký maj děti sny a pak je plnila. 

Takže nic nemám, jsem neskutečně nasraná a právě teď nikoho, ale vážně nikoho nechci vidět. Asi není fér, že to píšu sem, ale neskutečně se mi tim uleví... Ne, neuleví, ale aspoň si mám komu postěžovat, že jo.

I really want you to stay, but I know you have to go, have to go again

Furt se nic neděje.

Možná bych měla změnit záložku "Be žije" na "Be přežívá", ale nechce se mi.
Je zvláštní, že když chci, aby byl klid, tak mi píše tisíc lidí všude. A když se nudim a nějaký vytržení bych uvítala (protože jakmile se něco takovýho stane, napadne mě tisíc věcí, co dělat a mám o zábavu postaráno), tak nikde nikdo není, sakra.
Hm.

Tak bych třeba mohla psát, že jo.
Nebo třeba konečně pohnout s tim článkem o L Wordu.
Anebo prostě psát o něčem zajímavym, nějakym filmu nebo tak.
Ale já vim, že nakonec skončim u děsně produktivního a intelektuálního hraní Sims 3.
Poslouchám Just Jacka.
Kreslim obrázky (kolečko a pět čárek, jsem nejen krásná sympaťanda, hudební znalkyně a talentovaná spisovatelka, ale i nadaná výtvarnice!).
Piju kolu.
A leju jí na ty obrázky (omylem).

Udělala jsem generální úklid pokoje do hloubky. Takže jsem se ponořila do hloubi mých šuplíků (spousta písemek a ještě víc obalů od čokolád z doby, kdy jsem neměla koš - moc práce ujít těch několik metrů do kuchyně jenom proto, abych vyhodila obal, ne) a našla velmi zajímavé věci. Sešit z šesté třídy (psala jsem jako prase - šílený kobyly - ale narozdíl od současnýho písma to jde přečíst), trochu ohořelou tužku (nechápu, ale celkem se šikla, kreslim teď s ní moje úžasná díla, co jednou budou stát miliony) a malej obrázek od pana léčitele, kterýho si moc nepamatuju, ale myslim, že byl dobrej... Byla jsem malá, když tam mamka chodila. Ještě ve školce. Byla jsem furt nemocná a ten obrázek mi měl pomoct, úplně jsem na něj zapomněla. No, uchránil před nemocí můj šuplík, takže ho teď mám zastrčenej za pasem šortek, tak uvidim. Zatim se žádnej zázrak neděje, necítím se zdravější ani chráněnější.
Naopak mě začíná bolet hlava.
Možná se mi to mstí za ta léta v šupleti.
No, hm, sorry.

Don't know yet if I'm glad I came

45,5 kilo, nevimkolik loků Metaxy a flaška Frisca odpoledne, cigarety nevedu a kalorie počítat neumim.
Kdo poznal Brdiget Jones?
Čtu to už potřetí.

A pak taky čtu tohle.
A poslouchám Just Jack - Writer's Block. Protože já přesně tohle mám, tenhle blok. A ta písnička sice textově úplně neodpovídá (fakt nejedu v marihuaně a tak), ale hudebně (a klipově) tak nějak jo.



A i když teď většinu dní blbnu na 3Oh!3, čtu vtipný blbosti a dívám se na vtipný blbosti... nějak mě teď přepadl smutek.
Neměla bych si v tom máchat čumák, měla bych si říct, že mám prázdniny, v podstatě nic nemusim... Měla bych si jít znova loknout Metaxy, pak si nalít kolu, pustit si Will & Grace, zahrabat se pod peřinu a koukat, dokud se nebudu smát jak šílená.
Ale nějak prostě na to nemám chuť a nechci si takhle dokonalej sitcom zprotivit.

V posledních pěti dnech, co jsem nic nenapsala, se ani nic nedělo. Pokud se nepočítá občasná návštěva města ve společnosti nejlepší kamarádky. No, dneska velká změna, když kamarádka odjela na brigádu, srazila jsem se s kámošem a udělala ze sebe většího idiota než obvykle, ale nevadí, já už jsem si zvykla.

A víte co? Já zase píšu. No, to není divný. Ale divný je, že mám inspiraci. Že píšu a nezdá se mi to úplně blbý. Ale nechci o tom moc čárat, abych to nezakřikla. Uvidim, jak se to vyvine, třeba sem kus hodim, začíná to bejt docela dlouhý (čtyři stránky, ehm, to není dlouhý, ale furt je to delší než ty moje půlstránkový počiny z posledních dvou let). Mám ze sebe radost.
Inspirace? L Word, Just Jack, The XX, soundtracky ze Shreka, soundtrack k druhý řadě L Wordu, skořicová svíčka a Wild World nazpívaný Sidem z první season Skins.
Když jsem poslouchala ten soundtrack k druhý řadě l Wordu po druhý za sebou, vrazila do mýho pokoje mamka s tim, že pokud to do dvou minut nevypnu, okamžitě se oběsí.
Celkem to vystihla.

I'm gonna have a house party in my house!

"The sun is so hot
The drinks are so cold
Your clothes just fall off, as the day goes
We're gonna stay up, aint gonna lay low
We're gonna dance all night because we say so

I'm thinking maybe I cant have relationships
'Cause lately their not making any sense
and baby your the one thing on my mind that I can change anytime

'Cause there's so many fine woman that my head is spinning
and I've lost all feeling everybody's singing like
hey na na na hey hey na na na na..."

...

3Oh!3. Dva krasavci, co neuměj zpívat ani tančit. Maj totálně stupidní texty, co vás rozesmějou. V klipech jim to vždycky hrozně sluší a vůbec nedělaj, jak si nemyslej, jak jsou úžasný. :D 
Tahle hudba je naprosto debilní.

A já jí žeru!!
Ono se to prostě nedá. Buď si o nich budete myslet, že jsou to kreténi a nesnášet je, nebo si budete myslet, že jsou kreténi a zbožňovat je. A já se hrdě hlásim k tomu druhýmu. :D

This is me I love myself, yeah, fuck everyone else.

Dnešek byl až neuvěřitelně pohodovej. Neuvěřitelně.

V sedm jsem vyprovodila tátu a bráchu jedoucí do Německa, pak si zase lehla a spala do deseti. Následovala muffinová snídaně, meruňkovej čaj, The Sims 3 a průběžný čtení Bridget Jones (miluju jí!). Pak lehkej oběd (rejže se zeleninou, aw), hraní The Sims 3, horká čokoláda, Harry Potter a Princ dvojí krve s maminkou, bonboniéra a šílenej záchvat smíchu při scéně, kdy Brumbál umírá (Mamka zoufalá, utírající si slzy do trička: "To je tak dojemný!!" :D:D). Pak zase chvíli hraní (zamilovala jsem se do svý vlastní Siminky :D) a teď se chlubim, jak jsem se měla dobře, poslouchám u toho 3Oh!3 a chystám se, jak si půjdu pustit The Real L Word... Nebo Skins... nebo něco úplně jinýho. :D

Potřebuju dopsat ten zamilovanej článek o L Wordu a napsat ty další věci, co plánuju... Vzhledem k tomu, že má zejtra lejt taky, tak bude času dost... Pokud nepodlehnu svodům svý krásný Simky, kterou mám tak ráda, že si ani nepamatuju, jak se jmenuje... :D Ale vypadá švédsky, to je hlavní. :D

Ústí (tam bydlim :D) a okolí je tak nějak mírně pod vodou...

"Jupííí! Jupííí! Cleaver chce mé tel. číslo. Jsem skvělá. Jsem neodolatelná bohyně sexu. Huráááá!
...
Panebože, copak jsem taková šereda? Nemůžu uvěřit tomu, že jsem se dokázala přesvědčit, že budu celý víkend pracovat, zatímco jsem stále měla v záloze rande s Danielem. Hnus: dva dny jsem čučela jak psychopat na telefon a v jednom kuse žrala."

Čtěte Bridget Jones! Dívejte se na Bridget Jones! Milujte Bridget Jones! :D

If you fuck me, mister, it must mean you love me.

• Poslouchám Dresden Dolls a Birdeatsbaby. Tak nějak dokolečka.
• Píšu článek o L Wordu. Chtěla jsem napsat nějakou objektivní kritiku, ale zvrhlo se to v oslavný chvalozpěv. Tak to musim trochu přepsat, zkrotit, vymazat juchající citoslovce a tak, no...
• V sobotu odjíždim do Německa na týden. A ne, netěšim se.
• Začala jsem psát i něco delšího. Jsem v začáteční fázi podle The Hives - mluvim o tom, plácám sama sebe po rameni, jak to bude dobrý, ale v konečnym výsledku nedělám v podstatě nic. :D
• Začala jsem znova zapalovat svojí voňavou skořicovou svíčku.
• Mám nějakou podnikavou náladu. Uvažuju, co všechno potřebuju na sebe, jak si vylepším pokoj, co ještě napíšu do blogu... kdybych se nekrotila, už mám seznam toho, co budu potřebovat do školy. Ale to je depresivní seznam, kterej budu dělat až na konci srpna.
• Chystám se na novýho Shreka. Jako správnej lůzr tam nejdu s partičkou vysmátých kamarádů (kde bych takový lidi asi vůbec vzala?), ani s mým přítelem (Ústí je jedno velký panoptikum, jehož zrůdy jsou sice tupé, ale nejsou hluché ani slepé a tím se to všechno komplikuje), ani s nejlepší kamarádkou (nemá čas), ale s bráchou. Smějte se mi.
• Asi jsem závislá na ledový tříšti.
• Baví mě sem cpát nicneříkající nekvalitní fotky z mobilu.
• Nesnášim herce, co neuměj hrát.
• A jdu se dívat na L Word, protože se mi chce....

Guess it's time to show and tell

Be víkenduje u kamarádky. Má za sebou výlet, hon na borůvky (ohrožovala mě tam myš), noc nad filmy a spoustu hodin strávených bez kyslíku z důvodu nekontrolovatelnýho smíchu. Jo, mám se dobře. :D
Jeden by ani nevěřil, co dokáže se dvěma relativně normálníma těma udělat jedna (cca) 12 let stará fotka... ("Pičokár má hezký bačkůrky.")
Čus.
:D