Z mých původně zpackaných narozenin k ničemu se staly nejlepší narozeniny evr, prostě jo.
Několik obrovských překvápek, všechny pozitivní, no awww prostě.
Nějak jsem neměla nejmenší chuť blogovat.. Nebo měla jsem, akorát když jsem byla na iPadu, na kterym blogger bůhvíproč nefunguje. A když jsem zjistila, že můžu posílat příspěvky přes mail a zařídila si to, nechtělo se mi blogovat už vůbec. Chňa.
Nějak se mi nechce najet na školní režim. To vstávání, zařizování věcí (proč dělat věci jednoduše, když to jde složitě, že...), neustálý sledování nějakejch všelijakejch suplů a akcí, zoufale nezajímavý třídní dramata (nůdá), učení, namáhavý předstírání učení, stresování, taháky, ranní autobusy (eww!), písemky, zkoušení, projekty, prezentace, prošprtaný neděle, kapesný v prdeli za autobus, věčně nepíšící propisky (klasicky když to nejmíň potřebuju) a ta ohromná kupa lidí, co se tvářej, jako by sežrali Šalamounovo hovno, ačkoliv vědí úplný NIC a půlka z nich si myslí, že Bedřich Smetana byl spisovatel.
Jak moc je znát, že Ústí nesnášim a jsem celá divá nastěhovat se někam jinam? Samozřejmě, že ne leckam, jsem vybíravá. Třeba na vesnici... haha. To by mě bavilo tak den.
Velký město, ideálně Stockholm, to je prostě místo, co mě volá křestním jménem. Vábivě, vemlouvavě, láká mě k sobě, mává mi před nosem velkou čokoládou a poukazem do h&m, smyslně na mě pomrkává a usmívá se záhadným úsměvem plným příslibů...
Jestli se někdy v životě přestahuju do Stockholmu, budu ten nejmilejší, nejhodnější a nejpříjemnější člověk na světě (budu Švédka!). Budu páchat jenom dobré skutky a zasvětím svůj život městu (budu pracovat jako uklízecí městská služba, inteligenčně na to mám).
Mám hroznou tendenci neustále žvanit o Švédsku, Švédech, švédštině a o všem švédskym. Objednala jsem si pouzdro na iPad. A hádejte, čí design to je? Švédskej.
Rozhodla jsem se, že svýmu chaotickýmu nezajímavýmu životu dám řád, tudíž si teď všechno zapisuju, organizuju a pořádám do seznamů. Můj pokoj je organizovanější a uklizenější (= krámy z polic jsem naházela do krabice a už je vidět židle a postel, protože jsem pověsila oblečení do skříně). Vytáhla jsem díář, na kterej jsem zhruba pět měsíců nešáhla. Hodlám se zapsat do kurzů angličtiny a udělat si mezinárodní zkoušku, která je na úrovni maturity. Všechno budu dělat na čas a ne hodinu před odevzdáním. Omezim taháky a dám prostor učení.
Protože teď jde o hodně, teď jde o udělání maturity a dostání se na vejšku... Buď žurnalistika, nebo pajďák.
Ve čtvrťáku je pozdě soustředit se na tyhle věci, musim už teď. A když už nic jinýho, chci si dokázat, že já na to mám a že to zvládnu, i když vypadám jako idiot, 90% času nevim, co se děje, a moje paměť je tak žalostná, že by jeden řekl, že už deset let hulim trávu.
Tenhle přístup mi vydrží tak do konce tohohle tejdne, já se znám.
Protože jsem nenapravitelnej flákač, snílek, bordelář a lemra.
A občas si říkám, jestli by mi na učňáku nebylo líp.
Žádné komentáře:
Okomentovat