Děje se toho nějak moc poslední dobou.
Hm, zase Crystal Castles...
Poslouchám jenom Crystal Castles a White Lies poslední dobou.
Jenom bych si přála, aby texty WL nebyly tak hrozně výstižný a depresivní... Ale copak je můžu neposlouchat, když má jejich zpěvák tak úžasnej hlas?
Čarodějnice jsem strávila u Kiky doma ještě s Ráďou, vínem a Pulp Fiction. Pulp Fiction je úžasnej film.
Je zvláštní, že se mi dělá zle z krve, ale přijde mi hrozně směšný, když někdo někomu omylem ustřelí hlavu?
No, víte co, stane se... :D
Všechno se pomalu sere. Do háje.
Navzdory tomu ještě ze sebe dokážu vydolovat dobrou náladu.
Snažit se podporovat kamarádky.
Snažit se učit chemii.
Snažit se zapomenout. Jednosměrka je fajn silnice. Jednosměrnej vztah fajn není.
Už neumím napočítat švédsky do deseti automaticky. :/
Zapomínám němčinu. To mi nevadí. Je to zbytečný.
Chci zase jednou napsat nějakou povídku, která by mě samotnou překvapila. Jenže nemám nápady, nemám náladu na psaní, nemám tvořivou... Kdy naposledy jsem vůbec napsala něco obstojnýho? Před dvěma lety možná? Kurvadrát, chci si přestat stěžovat, sednout si a prostě něco smatlat. Jenomže to smatlání je těžký...
White Lies jsou skvělí. Hudebně nic novýho, ale... vážně můžu zpěvákův hlas. Nevim, jestli je to tim, že tomu prostě rozumim, ale připadá mi, jako by mi promlouval přímo do ucha... Ty texty jsou jako příběh... Jako by mi blízkej člověk svym příjemnym hlasem vyprávěl, co bolestivýho se mu kdysi stalo... Prostě jen tak, aby se vypovídal, protože chce, abych to věděla, ale nechce, abych ho utěšovala, protože ví, že to neumim.
You've got blood on your hands
And I know it's mine
Uvažuju, že zase jednou zkouknu první řadu L Wordu. Protože mě neskutečně baví Jenny v raných řadách L Wordu. Je tak úžasně divná, psychicky narušená, kreativní... nechápou jí. Je to úžasně napsaná postava... Chtěla bych jednou stvořit někoho podobnýho, aspoň hrubou charakteristiku na papíře. Potíž je, že všem postavám nevědomky cpu svoje vlasnosti. Moje vlasnosti jsou hrozný. Moje vlasnosti neodpovídají křehkému, vypsychařenému, zmatenému, kreativnímu stvoření typu Jenny.
Blábolim pitominy. Chci se zaměstnat.
Co kdybych šla spát třeba?
Černobílá je dokonalej kontrast. Černá a bílá. Bílá a černá. Černobílý fotky, černobílý oblečení, černobílej vnitřek mozku.
Mám...
...pocit, že jsem něco zvorala
...ostříhaný vlasy
...vysokej účet za telefon
...vždycky pravdu
...černobílej šátek
...oříškovou čokoládu
...nedopitou sklenici vody
...divnej hudební vkus
...ráda Alenku v Říši divů (je v tom něco víc než jen obyčejná pohádka pro děti, já to vim a hodlám to dokázat)
...nový CD Kate Nash, ale nelíbí se mi
...šedej lak na nehtech
...ztracený legíny
...hrozně divnou náladu, kdy je mi chvilku vesele a chvilku tak hrozně smutně...
Žádné komentáře:
Okomentovat