Am I that little girl in your eye?

Chroupám Chocapic, piju Coca Colu Zero (nejlepší ze všech) a cpu se bílou čokoládou s nápisem "V případě nouze", protože já momentálně nouzi prožívám.
Venku je vedro a nechci tam jít, doma se nedá absolutně nic dělat, protože rodiče momentálně nechodí do práce a mám je furt za zadkem. Všichni všude jsou, něco dělají, baví se a já doma civim na Big Bang Theory, Desperate Housewives a Futuramu.
Krize se pozná tak, že když se jdu vykoupat, uvažuju, jestli má vůbec cenu mejt si vlasy.
Nebo taky tak, že když jsem šla v pátek odpoledne s Ráďou ven, namalovala jsem se a mám to (v podstatně rozmazanější verzi) na očích doteď, protože prostě není důvod do odličovat.
Jsem prostě hnusná, no. Partie k pohledání. Kdo mě chce?

Nikdo, protože sem nikdo nechodí, Google Analytics mi to prásknul a dobře mi tak, když jsem za celej červen napsala jeden článek.

Dovolená mě čeká jen jedna a to v srpnu k moři v Německu na týden a zase s rodinou, takže nic, na co bych se mohla těšit.

No, taky bych mohla třeba přestat fňukat, žrát sladký (moje tělo na pohyb není stavěný, Itálii jsem prakticky strávila jen na nohách, jak jsem lezla po kopcích, a už mi padaj všechny kalhoty, co mám), zvednout zadek a něco dělat. No, napadá mě pár věcí, ale jedna je blbější než druhá, nehledě k tomu, že některý z nich jsou dost adrenalinový spíš na psychiku než na tělo. Myslim, že plácám blbosti.

Asi tohle prázdný blábolení skončim, beztak mi akorát žere můj děsně drahocennej čas. -.-
Ne, vážně.
Jdu si pustit Alenku v Říši divů (jo, tu kreslenou verzi od Disneyho pro malý děti z roku 1951), cpát se sladkym, zapíjet do sladkym a doufat, že něco přijde a vytrhne mě z tohohle prázdnýho dřepění na prdeli. Protože jestli nepřijde, tak začnu bejt akční sama za sebe a když se stane něco podobnýho, tak to vždycky dopadá tak, že já si nabiju držku a ostatní tančej "Told you so" taneček.