Prázdniny jsou v plném proudu. Hm.
Týden na Zakynthosu. Pár dní doma, v nich jsem se stihla setkat s R. a L. (setkání po roce, jsme ostudy :D), pak jsem si to s rodiči zamířila na 2 týdny do Alp v Itálii.
Mluvilo se tam německy.
Na mojí němčině to nezanechalo ani stopu. Pořád nic neumim.
Dovolená s našima byla horor. Moje chatrná psychika se z toho stále vzpamatovává. Nebyla jsem ani chvilku sama, ale pořád jsem si připadala osamělá.
Došlo mi několik věcí.
A pořád jsem poslouchala The XX, Marinu and the Diamonds, I blame Coco a White Lies.
Jo, a taky Uffie a všechny tři Ed Banger kompilace, co mám.
Všechno se ve mně pere a motá.
Zjistila jsem, že mám divný vidění. Když normální člověk kouká na nějakou věc, nejprve se na ni zaměří jako na celek a pak na detaily. Já to mám naopak. Nejdřív vidím okno a potom dům. Není to divný? Ale prý je to v pořádku. Teda, úplně ne, ale stejně s tím nic nenadělám. Občas mám pocit, že mi dělá problémy koukat na věc jako na celek.
Grh, do háje s mojí melancholickou, pitomou a zmatenou náladou!!
V Itálii jsem chytla krásnou rýmu, který se zbavuju doteď. Jeden den (asi jsem měla i teplotu, ale to nevím, neměli jsme s sebou teploměr) jsem jenom ležela v posteli, střídavě si četla a střídavě spala...
Nevim, proč to sem píšu, protože jsem zapomněla, k čemu se chci dostat.
Jo! No, pořád mám živý sny. Ale neskutečně. Probudim se a nevim, kde jsem, proč jsem a co dělám. Nevim, jak jsem se dostala do postele a proč mám na sobě tohle a ne tamto. A ať mi pak někdo vykládá, že to má těžký...
Žádné komentáře:
Okomentovat