Apatie.

Neskutečně se nudim, takže mě napadlo zase jednou napsat na blog.
Potíž je, že už několik minut civim na editor a prostě nevim. Nevim, co psát, protože mě nic nenapadá, protože se zrovna nacházim v jakési bublině plné apatie... a protože píšu jako prase.

Mám nový boty. Oxfordky. Místo těch lodiček. Přesně tak, jak jsem čekala, že to bude... Skončila jsem jinak, než jsem si původně plánovala, ale i tak jsem neskutečně spokojená. (Pro ty, co nevědí, jak oxfordky vypadají - tady. Sice to nejsou přesně ty samý, ale nebudeme puntičkáři...)
Mám nový CD. Music For Men od Gossip. Aspoň to CéDéčko jsem si koupila, když už tady nebudu na jejich koncert...
Gossip tady jsou 26. 6. Tady. V Praze. Kde bude tou dobou Be? No, milijón (přeháníme...) kilometrů daleko, kdesi na Krétě... Sice mě teda dost štve, že neuvidim Beth & spol., ale tak Kréta... Dovolená, moře, písek, můj žlutej deštník (přísahám, že jsem ho dostala dřív, než jsem znala How I Met Your Mother a tim pádem i celou symboliku "Žlutej deštník = Ted + Budoucí matka jeho dětí"), snaha se domluvit, relativní klid (Co to žvanim?? Brácha přece jede taky...) a krém s faktorem padesát (minimálně!!)... Bude to fajn. Mohlo by.

Zmatek nad zmatek.
Připadám si stejně jako člověk, co se topí v písku. Čím víc se snaží dostat ven, tím spíš ho to vcucává, tím rychleji umírá...

Čím víc se rochňám v apatii, tim spíš na mě jde depka. Když budu smutná, bude to v háji. Nechci bejt smutná a pak labilně brečet nad tím, že nemůžu najít drát na mp4, abych ji mohla připojít k počítači, protože si tam chci přehrát jednu blbou písničku...

Nejlepší lék proti smutku je něco dělat. Prej. Je fakt, že když civim do stropu a po miliontý poslouchám Love Lockdown, je mi hůř, než když hraju hru a nic neposlouchám... a rozčiluju se, protože mi to nejde. Jak to bylo? "Štěstí ve hře, neštěstí v lásce"? Nebo naopak? A na co se tim zabejvat, když to stejně na mě neplatí?
Chci bejt cvok, co je v ústavu. Mít svoje rituály a z těch bejt šťastná. Fakt, že mi to nikdo nepřeruší, protože nechtějí, abych se rozzuřila. Mít svoje zájmy, ať sebedivnější, a věnovat se jim... Mít neskutečnou radost z hloupůstek, kterých si normálně nikdo nevšimne... Jasně, jasně, naivní Be si to zase představuje jako Hurvínek válku...

Na spoustě blogů jsem našla tohle:
Day 01 - Your favorite song
Day 02 - A song that makes you happy
Day 03 - A song that makes you sad
Day 04 - A song that reminds you of someone
Day 05 - A song that reminds of you of somewhere
Day 06 - A song that reminds you of a certain event
Day 07 - A song that you can dance to
Day 08 - A song that makes you fall asleep
Day 09 - A song from your favorite band
Day 10 - A song that no one would expect you to love
Day 11 - A song that describes you
Day 12 - A song from your favorite album
Day 13 - A song that you listen to when you’re angry
Day 14 - A song that you listen to when you’re happy
Day 15 - A song that you listen to when you’re sad
Day 16 - A song that you want to play at your wedding
Day 17 - A song that you want to play at your funeral
Day 18 - A song that makes you laugh
Day 19 - Your favorite song at this time last year
Takže se nenápadně hodlám zapojit. Protože jakmile něco souvisí s hudbou, hned se tam musim nacpat a začít chmatat.
A hezky od zejtřka.
Sama jsem zvědavá, jak dlouho mi to vydrží.