Jeden by ani nevěřil, že od posledního zápisu uběhlo deset dní. No, dost mě pronásledovalo pololetí, pak záchvat nicnedělání a zároveň protivné únavy (zkrátka jsem se pěkně dlouho nevyspala), nejskvělejší sobota s datem 16. ledna a poslední dny i nemoc způsobená očkováním. (Mně prostě nikdo nevymluví, že je ta látka nějaká divná - vždycky mám po očkování sníženou obranyschopnost, ale od té doby, co jsem se dala naočkovat, mě začne bolet hlava už při sebemenší únavě.)
No, snažila jsem se sepsat něco o Delphic, hodně se o nich mluví, navíc se mi jejich nové CD líbí... ale nebere mi dech. Takže mám v plánu psát úplně o ničem jiném, konkrétněji tedy o tom, co mi dech sebralo.
Připadám si úplně mimo. Úplně ve všem. Hrůza. Nevím, co se děje v hudbě, nevím, co Ronsonovy, nevím, co mé oblíbené blogy, nevím, co móda... A to jen za tři blbý dny. A co nové Frerardy?? Snažila jsem se to dnes dohnat, ale to jde dost těžko, když jsem si přes ty blbý čtyři dny nemoci akorát civěla na seriály, čímž jsem si vypěstovala závislost na Queer As Folk a How I Met Your Mother. Dneska jsem své závislosti ještě popustila uzdu, aby ta zítřejší škola nebyla takový šok... no uzdu jsem si popustila tak, že nestíhám to, co jsem si naplánovala, a taky jsem jaksi vypustila školu... slovíčka na němčinu a angličtinu, pretorium, několik cvičení (ty stejně dělat nemůžu, nemám učebnici)... Odkládala jsem to tak dlouho, až je najednou deset hodin a já píšu na blog, píšu si s kamarádkou (Proč mám takovou tendenci vždycky na ni všechno blbý tak hrozně vychrlit??) a říkám si, že bych si asi měla jít lehnout... Za chvíli.
No nic, stále žiju a navíc mám takový pocit, že příští týden se to tu bude novými články/výžblechty jen hemžit. Jsem sama doma, členové rodiny odjeli do Rakouska a já mívám záchvaty osamělosti, jakmile se setmí.
Žádné komentáře:
Okomentovat